face.jpg
Zde můžete umístit informace o autorovi stránek
SLAVKOV
SLAVKOV
LITULTOVICE
LITULTOVICE
 KAPLE V DOMOVĚ DŮCHODCU
KAPLE V DOMOVĚ DŮCHODCU

Farnost  Slavkov u Opavy a Litultovice

Svátosti

Svátosti

 
          Podle katechismu katolické církve svátosti jsou skutečným znamením milosti, ustanovené skrze Krista a svěřené církvi. Prostřednictvím těchto znaků se nám dostává Boží život. Viditelné obřady, v kterých se slaví svátosti, znamenají a zpřítomňuji milosti přivlastněné každé svátosti. Přinášejí ovoce u těch, kteří je přijímají s vhodnou dispozicí. (CCC 1131)
          
Svátosti byly ustanovené skrze Krista. Je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, kněžství a manželství.

Svátosti zahrnují všechny důležité okamžiky života křesťana: narození a rozvoj křesťanského života víry, uzdravení a dar poslání. Můžeme vidět určitou podobnost, která existuje mezi fází přirozeného života a fázemi duchovního života.

 

SVÁTOST KŘTU


Křest je první ze svátostí. Je to největší dar v životě člověka. Křtem Bůh přijímá člověka za své dítě a vkládá do něho svůj život a zapojuje ho do společenství věřících - církve.
 
Odpouštějí se mu hříchy (u malých dětí dědičný hřích, u dospělých také i všechny osobní hříchy), získává duchovní dary - ctnost víry, naděje a lásky. Pokřtěný má pak právo na ostatní svátosti.


Milí rodiče!

V prvních týdnech po narození dítěte navštivte faráře farnosti, v níž žijete, a požádejte o křest.


Podmínky pro křest malého dítěte:

1. Křest dítěte žádají rodiče či aspoň jeden z rodičů.
2. Křest je rozhodnutím se pro víru a pro život z víry. Proto je nutné, aby aspoň jeden z rodičů byl pokřtěný a zavázal se, že bude své dítě vést k Bohu slovem i životem. Malé děti se křtí na víru rodičů.


Pokud ani jeden z rodičů není pokřtěný, není vše ztraceno. Mohou se , pokud budou chtít, před křtem svého dítě i oni sami připravit k přijetí vlastního křtu a být pokřtěni společně jako jedna rodina.

Termíny křtu v naší farnosti:

   *   podle domluvy
 
Křest je třeba domluvit předem ve farní kanceláři.
 

SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ



Svátost biřmování je svátost dovršení křtu. Vyžaduje se od žadatele osobní zralost a osobní rozhodnutí, že bude ve svém životě brát Boha vážně. Duch Svatý propůjčuje naší víře svou sílu a zápal.
 
Čím více vrůstá křesťan do své víry, tím více zjišťuje, že musí svou víru chránit v nových a neočekávaných zatěžkávacích zkouškách, v nichž musí obstát. Nezřídka musí čelit otevřenému i skrytému pronásledování. Na druhé straně jeho víra není jen jeho soukromou věcí. Naopak - křesťan dluží všem lidem svědectví slova a křesťanského života.

Ve svátosti biřmování nabízí Bůh dospívajícím a dospělým možnost nebýt ani v nejtěžších životních zkouškách sám a bez pomoci. Svátost biřmování se uděluje jen jednou za život. Žadatel musí být pokřtěný. Vybírá si nové jméno některého svatého jako svého patrona. 
Biřmování uděluje biskup, mimořádně kněz. Po modlitbě o dar Ducha Svatého biřmující položí ruku na hlavu biřmovaného a křižmem (posvěceným olejem) mu udělá na čele kříž se slovy: N.(jméno), přijmi pečeť daru Ducha svatého.


Podmínky k biřmování
  • alespoň 18 let (horní hranice neexistuje)
  • kmotr již biřmovaný
  • dostatečná příprava

 

SVÁTOST EUCHARISTIE



Eucharistie, nebo-li mše svatá, byla ustanovena Ježíšem při poslední večeři, den před jeho smrtí. Pán Ježíš při ní dal svým učedníkům své tělo a svou krev jako pokrm.
 
 
Eucharistický chléb a víno jsou reálně Tělo a Krev Kristova. Když je přijímáme, osobně se setkáváme s Pánem Ježíšem. Je to vrcholný způsob našeho spojení s oslaveným Kristem na zemi, předjímka dokonalého spojení s Kristem a na věčnosti.

On sám řekl: "Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít na věky ... Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný ... zůstává ve mně a já v něm" (Jan 6,51.54.56).

Mše svatá je zpřítomněním Ježíšovy oběti - jeho smrti na kříži a zmrtvýchvstání, v naší době. Uskutečňuje se při ní pro nás dílo našeho vykoupení. Také je to jeho velikonoční hostina, v níž se nám dává za pokrm, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy. Eucharistie je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého. Ježíš v eucharistii není přítomný materiálně, je však přítomný osobně, neviditelně, skutečně. Celý Kristus je přítomný jak v podobě chleba, tak v podobě vína. Z praktických důvodů se při katolické bohoslužbě podává pouze eucharistický chléb. „Podobojí" (Tělo a Krev Kristova) jen při zvláštních příležitostech.



Kdo může přistoupit k svatému přijímání?
  • ten, kdo je pokřtěn a věří v Krista
  • smířil se s Bohem ve svátosti smíření (zpovědi) a snaží se žít podle této víry
  • a pokud žije v manželství, bylo toto manželství uzavřeno před Bohem v kostele

Na první svaté přijímání je třeba se řádně připravit.  K prvnímu svatému přijímání přistupují děti asi od 8 let, která mají v rodině zázemí víry, někoho, kdo jim jde příkladem (…). Dále pak mohou k prvnímu svatému přijímání přistoupit samozřejmě i dospělí, po náležité přípravě, kteří byli pokřtěni jako děti a více se o Bohu nedověděli, nebo ti, kteří nebyli pokřtěni jako děti, ale musí nejdřív přijmout svátost křtu.

Děti poprvé přistupují po tříleté přípravě v náboženství ve třetí třídě.
Dospělí poprvé přistupují po kratší individuální přípravě - informujte se u kněze.

SVÁTOST POKÁNÍ A SMÍŘENÍ


Večer o Velikonocích se Pán Ježíš ukázal svým apoštolům a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou"         (Jan 20,22-23).
Odpuštění hříchů, spáchaných po křtu, se uděluje prostřednictvím příslušné svátosti, nazývané svátost smíření nebo pokání či zpovědi.
Ani poté, co se odkloníme od cesty, na kterou nás Bůh povolal křtem a vyznačil svými příkazy, není nutno si zoufat. Ježíš ví o naší slabosti. Stanovil způsob, jak lze dosáhnout odpuštění našich hříchů a poklesků, pokud je ovšem uznáme a snažíme se jich litovat. Smíření je nutné pokaždé, když Boha zradíme špatným myšlením, slovy či skutky, kterým říkáme hříchy.

Hřích je víc než pouhá chyba. Narušuje vztahy člověka k Bohu, k bližnímu i k sobě samému. Všechny hříchy nejsou stejně těžké. Existují myšlenky, slova, skutky a opomenutí, které tíží naše svědomí, ale jsou všední, protože člověk je slabý. Říká se jim také lehké hříchy.
Těžký, nebo smrtelný hřích je označení pro takový stav srdce nebo pro takové jednání, které těžce porušuje vztahy k Bohu, k církvi a k lidem. Je to vědomé, dobrovolné a svobodné přestoupení Božího zákona v nějaké závažné věci. Aby křesťan, který se takových hříchů dopustil, mohl jít zase k svatému přijímání, k tomu se vyžaduje odpuštění hříchů ve svátosti smíření. Ti, kteří přijímají tuto svátost smíření s opravdovostí a se zkroušeným srdcem, dosáhnou odpuštění všech hříchů, ale také obnovení přátelství s Bohem, nový pokoj a radost do srdce.

Potřebujete se smířit s Bohem a najít klid v duši?
Svátost smíření lze přijmout v rozhovoru s knězem na požádání kdykoli.
Pravidelně je příležitost: 
  • farní kostel Slavkov:  půl hodiny před každou mši sv. 
  • farní kostel Litultovice: půl hodiny před každou mši sv.
 

Podmínky dobré svaté zpovědí, které každý musí splnit:

  • zpytování svědomí
  • lítost nad hříchy
  • předsevzetí
  • svatá zpověď
  • pokání

Nebyli jste už mnoho let u svátosti smíření a nevíte už jak na to?
Nebojte se přijít. Každý kněz - zpovědník, vám rád na požádání pomůže, abyste přijali tuto svátost k vašemu duchovnímu prospěchu.

Jste pokřtěni, ale nebyli jste ještě nikdy u zpovědi nebo u svatého přijímání?
Hledajících jako jste vy, je více, než byste si mysleli, takže se nebojte kontaktovat kněze. Příprava dospělých k přijetí těchto svátostí probíhá dle domluvy na faře.

 

SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH



Ti, kterým se zhoršil jejich zdravotní stav, nebo mají před operací, či se ocitli v nebezpečí smrti, mohou kromě zdravotnické pomoci také dostat posilu od Boha pro duši i tělo. Je to pro člověka věřícího velmi důležitá svátost.
 
 
Kdo by nechtěl mít v nemoci, utrpení takovou pomoc, jakou je přítomnost a pomoc samotného Boha, který dává život věčný.

Svátost nemocných nenahrazuje lékařskou pomoc, ale ji doplňuje či přesahuje. Tak jako se o tělo stará lékař, o duševní pomoc se stará sám Ježíš prostřednictvím této svátosti.
Při slavení této svátosti kněz maže nemocného olejem na čele a rukách a prosí za jeho uzdravení a vyprošuje pro něho posilu a úlevu.

Jestliže nemocný, který přijal pomazání, znovu nabude zdraví, může v případě další těžké nemoci tuto svátost znovu přijmout. Během téže nemoci lze svátost opakovat, jestliže nastane zhoršení.

Svátost nemocných se uděluje kdykoli během roku na požádání. Existuje i pravidelné hromadné udělování této svátosti nemocným každý rok kolem 11. února, což je den památky Panny Marie Lurdské a zároveň SVĚTOVÝ DEN NEMOCNÝCH.





Nesmíme přijetí této svátosti odkládat, aby nebylo už pozdě. Každý věřící by měl odcházet z tohoto světa po přijetí této svátosti.

SVÁTOST KNĚŽSTVÍ



Tuto svátost ustanovil Ježíš v Jeruzalémě, ve večeřadle, v předvečer utrpení a smrti na kříži. Tato svátost vznikla v souvislosti s eucharistií a pro její uskutečňování. (srov. Lk 22, 19, 1 Kor 11, 24-26). Má však mnohem širší význam.




Každý pokřtěný je zapojen do všeobecného Kristova kněžství, které se rozděluje na: univerzální kněžství všech věřících a hierarchické kněžství. Prostřednictvím svátosti svěcení se uděluje kněžství pro službu věřícím.

Bible učí, že kněžství, nikdo nemůže vybrat sám pro sebe (Židům 5, 1-4). Je to nezávislý Boží dar, důsledek uslyšeného hlasu a pozitivní odpovědi na Boží vůli. Zvláštní období rozeznání povolání je seminář. 

Svátost kněžství vnitřně spojuje s Kristem pro splnění tří úkolů: učit, posvěcovat a řídit. Skrze vysvěcení Kristus působí v osobě kněze, zvláště kdy kněz vykonává svátostné úkony, například křest, rozhřešení nebo konsekrace chleba a vína. Kněz učí ve jménu Ježíše Krista. Navrhuje pravdu, která je jeho slovo a způsob chování. Hlasem, citem, dotekem a rozhodnutím kněz zpřítomňuje jedno univerzální učení, které vytvořilo církev a zajišťuje šťastný život věčný.


Kdo slyší hlas povolání ke kněžství musí:
  • mít hlubokou víru
  • přijaté svátosti: křest, biřmování, eucharistii a pokání
  • složit maturitní zkoušku
  • po přijetí do semináře ukončit šestileté studium filozofické a teologické
  • obdržet příznivé stanovisko nadřízených
  • souhlas místního biskupa k vysvěcení
 
Kdybyste se chtěli dovědět víc, kontaktujte se z naším knězem.
 

SVÁTOST MANŽELSTVÍ

   
   Manželství je důležité spojení dvou životů. Nejde pouze o právní smlouvu, podobnou úřední svatbě. V  kostele  přijímají a dostávají svátost manželství ti, kteří chtějí, aby Bůh jejich sňatku požehnal a řídil ho.
 
Svatba v kostele není pouhým formálním právním aktem, ale znamená něco mnohem víc. Je svátostí. Skrze tuto svátost manželství Bůh vstupuje mezi milující pár, aby ho posvětil a pomáhal jim v letech společného života. Manželství chtěl, naplánoval a dal k němu podnět sám Bůh. Pokud tedy člověk chce manželství co nejlépe pochopit a prožít, musí se s tímto Božím projektem společného života dobře seznámit.
 
Mladí přátelé – snoubenci!
Zamýšlíte-li uzavřít církevní sňatek, domluvte si, prosím, alespoň tři měsíce před plánovanou svatbou schůzku s farářem farnosti, v níž jeden z vás bydlíte.
 
Dispozice k přijetí svátosti manželství
  •  být pokřtěný v římskokatolické církvi, svobodný a plnoletý
 
  •  při sňatku s osobou patřící do jiné církve nebo církevní společnosti poskytne katolická strana příslib, že si zachová víru a bude se snažit, aby všechny děti byly pokřtěny a vychovány v katolické církvi; totéž platí při sňatku s osobou nepokřtěnou (srov. CIC can. 1086 a 1124-25)
  •  katolický křesťan je povinen uzavřít manželství před církví v kostele; pokud uzavřel jen civilní sňatek, zůstává členem církve, ale nemůže přijímat svátosti, může proto dodatečně požádat o zplatnění před církví, o své situaci se může poradit s knězem.

     
Místo svatby Sňatek se uzavírá ve farním kostele a nebo ve filiálních kostelích ( podle domluvy), v místě trvalého bydliště nevěsty, nebo v místě trvalého bydliště ženicha. Za určitých okolností může být sňatek uzavřen i v jiné farnosti, např. na poutním místě.

Termín svatby Obvyklým dnem pro konání svateb je sobota. Některá období liturgického roku ( advent a postní doba) však nejsou podle církevního práva a liturgických předpisů vhodná pro konání svateb, proto je vhodné poradit se s duchovním i o datu uzavření sňatku. 
 

Uzavřeli jste v minulosti pouze civilní manželství?
Toto manželství je možné dodatečně podle církevních předpisů zplatnit. Rádí vám poradíme, jak postupovat.

 

 
Základní příprava k sňatku probíhá na faře. Domluvte si svou svatbu na faře včas, dokonce už tehdy, když ještě nevíte přesný termín vaší svatby!  Nejlépe půl roku předem. Nejpozději ale tři měsíce předem.
 
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one